„Když nehraju volejbal, čas trávím se svým pejskem,“ říká dvacetiletá volejbalistka Nikola Vaňková.
Jak jste se k volejbalu dostala?
Celá naše rodina je sportovního typu, ale přímo k volejbalu mě přivedl můj taťka. Přišel s nápadem, že bych mohla zkusit hrát volejbal. Šla jsem do toho a zůstala u volejbalu až do dnes.
Kudy vedla vaše volejbalová cesta do extraligy žen?
Moje začátky se píší v Havlíčkově Brodě. Tam jsme hráli extraligu kadetek, která se pak přesunula do Nového Veselí a s ní i některé hráčky. Mezi nimi jsem byla i já. Pak přišel návrh, abych šla do Brna na střední školu a začala hrát za VK KP Brno. Neváhala jsem a šla. Zde hraji extraligu do dnes.
Co považujete za váš dosavadní největší sportovní úspěch?
Asi to, že jsem mohla být součástí ženského národního týmu.
Čeho byste ve své volejbalové kariéře chtěla dosáhnout?
Určitě bych si chtěla zahrát za zahraniční tým.
Podpora ve sportu patří k tomu nejdůležitějšímu. Kdo vás nejvíce podporuje?
Moje rodina a přítel.
Sportovní kariéře se věnujete naplno. Jak často máte tréninky?
Většinou 2x denně
Vejdou se do vašeho programu i nějaké koníčky?
Volejbal je hodně časově náročný. Když nejsem na hale, trávím volný čas se svým pejskem.
Máte nějaké předzápasové rituály?
Na to moc nevěřím, takže nemám.